Výprava na Švihov za Popelkou

Vlčice a veverky, světlušky z obou našich světluščích družin, si v neděli 21. 10. 2018 vyjely užívat letošního krásně teplého podzimu k hradu Švihovu. Přestože cesta není douhá, neboť se hrad nachází na Plzeňsku, holky se ráno ve vlaku stihly nejen posilnit a popovídat si, ale dokonce splnily i pár bodů v cestičkách. Po výstupu na vlakové zastávce holky s Deedee koukly do mapy a šlo se na hrad. U hradu jsme se střetly s docela početnými davy turistů. Právě tento víkend probíhaly na hradním nádvoří trhy a byla zde i různá stanoviště pro děti. Nejprve jsme společně rozhodly, že si před návštěvou hradu dáme ještě malou svačinku a holky dostaly první úkol od Popelky. A nebyl by to pořádný popelkovský úkol, aby jeho součástí nebylo přebírání. Na zrníčkách luštěnin musely navíc holky najít šifru. Úkol se podařil, holky všechno přebraly za pár minutek a šifru nakonec taky vyluštily. Poté jsme se konečně vydaly na hrad a šly jsme si rovnou pořídit lístky na prohlídku. Ta nám začínala jen za několik minut, a tak jsme si jen prohlídly ve vítríně fotky z nátáčení Třech oříšků pro popelku a Popelčiny šaty a už jsme vyrazily na most, kde byl sraz k hradní prohlídce. Pan průvodce byl skvělý, vtipkoval a dával nám otázky a občas i nějaký úkol některému z dětí na prohlídce. Po prohlídce si holky také vyzkoušely některá z místních stanovišť. Nejvíce se zalíbil workshop s vyráběním květinových panenek z umělých květů. Když jsme si hradu i trhů dost užily, vyrazily jsme příjemným tempem do Červeného Poříčí, odkud jsme jely domů. Po cestě holky ještě plnily další Popelčiny úkoly. Že se výprava vydařila potvrdila i naše debata na zpáteční cestě vlakem.

Oslavy 100 let Československé republiky

Jak oslavy pojaly Vlaštovky z 31. oddílu? 

 28. říjen 1918 – 28. říjen 2018 

„Jedeme v tom spolu už 100 let.“ To bylo heslo dnešního dne. V neděli 28. října 2018 vyvrcholily oslavy 100 let vzniku od Československé republiky. Proto jsme ani my nezůstaly doma a vyrazily jsme společně s oddílem v krojích do ulic rozdávat úsměvy, trikoloru a vzpomínkovou kartičku. Bohužel nám moc nepřálo počasí. Celé odpoledne bylo zamračeno, silně větrno a poměrně zima. My jsme to ale nevzdaly a všech zhruba 300 trikolorových pentliček jsme rozdaly raz dva. Zbylo nám i dost času se odměnit a zahřát se ve vyhřáté kavárně malým zákuskem a horkým čajem.

Zámek Toužim

Báseň, se kterou jsme se zvěčnily v knize návštěv.

V pátek 14.9 dorazily Velrybky a Veverky na zámek Toužim. Postavily jsme si stany rovnou na nádvoří a začaly chystat narozeninovou oslavu Klárky, která tento rok oslavila své deváté narozeniny. Klárky maminka (Pavla) upekla medovník a přinesla spoustu dalších dobrot. Na večer jsme si opekly večeři na ohni - buřty, hermelíny, zeleninu.
V sobotu jsme udělaly nejvíc práce. Večer už bylo shrabané listí, postavená skalka ozdobená květinami a netřesky, ostříhané nálety, plevel a stromky na pódiu. Celý den se prolínal spoustou her.
Jako odměnu za odvedenou práci jsme dostaly pěknou prohlídku celého zámku, při které jsme potkaly užovku.
 V neděli dopoledne jsme dodělaly potřebnou práci a sklidily stany. Odpoledne jsme se rozloučily a odjely zpátky do Plzně.

Skalka po našem náletu.

Živý obraz z Vlaštovek na pódiu. 

Fotka na náměstí před odjezdem domu.

Zahájení roku a Skadět

Po dlouhých prázdninách, kdy jsme pracovaly na zkrášlení naší oddílové klubovny přišlo krásné teplé září. Ve čtvrtek 6. 9. jsme se sešly na klubovně a zahájili jsme nový školní a skautský rok i s celým střediskem. Po velkém zahajovacím nástupu jsme hráli velkou střediskovou hru, kdy každý získal papír s 20 poznámkami. Ty byly velmi jednoduché: je mi víc, než 20 let; koupal/a jsem se o prázdninách v řece, apod. Všichni museli sehnat člověka, který splňuje toto kritérium a ten se k této poznámce podepsal. Prvních 20 dětí získalo balíček bonbónů. Po vyhlášení výsledků jsme se rozešli do svých kluboven a následně také domů.

V pátek 7.9. probíhal střediskový nábor, letošní téma: Cesta časoprostorem. V každé klubovně byl připravený jeden stát a historické období. U nás Vlaštovek probíhala dřevorubecká olympiáda ve Westernovém stylu. Zatloukání hřebíků, stavba věže, odhad vzdálenosti, sekání sekerou na přesnost, apod. Každý kdo k nám přišel si mohl všechny aktivity vyzkoušet. Za přípravu děkujeme všem skautkám, které nám pomáhaly při obsluze stanovišť.

Zvelebení Vlaštovčího hnízda

Vlaštovky z 31. oddílu se rozhodly si zvelebit své „hnízdo“. Sídlí v klubovně, která patřila původně Albatrosu, už 10 let a v říjnu roku 2017 chtěly holky z vedení oddílu změnu. Vzaly si do hlavy plán získat grant a pak se vrhnout na malování a tapetování, opravu podlahy, položení lina a obecně plošné zvelebení své klubovny. Máňička s Pepou se nad projektem „zvelebení Vlaštovčího hnízda“ párkrát sešly a návrh projektu byl na světě. V dubnu 2018 po dlouhém čekání jsme se dočkaly finálního verdiktu – grant bude! Všem nám to udělalo v první chvíli obrovskou radost… Ovšem pak nám došlo, že celý projekt stojí na naší další práci a provedení všech oprav svépomocí. V průběhu prázdnin jsme se sešly na nejednu brigádu, několik dní jsme vyklízely a strhávaly tapety. Další dny jsme trávily malováním, opravou podlahy, likvidací starého nábytku a dalšími vyklízecími pracemi. Když už nebylo zbytí, musely jsme se naučit i tapetovat. V našich řadách se totiž nenašla jediná duše, která by to už předtím někdy zkoušela. Když už to vypadalo, že jsou hotové práce na zdech a podlaze, klubovna vypadala perfektně, ale chyba lávky. Na dveře jsme zapomněly. U jedněch natřít práh a stranu zevnitř, u druhých jsme pro jistotu úplně zapomněly na jejich úpravu a u posledních se sloupal celý nátěr. Zářijový nábor jsme tedy zvládaly bez přítomnosti dveří. Konec září byl ve znamení hledání vhodných kamen do klubovny a začátek října zase vyúčtování celého grantu. V průběhu září, října a listopadu jsme uspořádaly vše na svá místa. Teď už jen doděláváme drobnosti, kterých si všímáme za pochodu – jako natřít žebřík v komoře, chceme nové kliky, opravit schod před klubovnou, ale vše už jsou to v porovnání s malováním a tapetováním jen drobnosti. Jmenovitě děkuji všem, kteří se zúčastnili naší akce „Zvelebení Vlaštovčího hnízda“

ZVAS – krajské kolo závodu

Vlaštovky se po dlouhých letech umístily v základním kole ZVAS a vyrazily do Klatov na kolo krajské 8. – 9. 6. 2018 

Takhle jsme si vyrazily náhodně na okresní kolo ZVASu se 2 skvělými hlídkami světlušek a jedna z nich nám postoupila do Krajského kola. Přiznám se, že od doby, co jsem byla sama světluškou, si obdobný úspěch nepamatuji. Radost byla převeliká, u všech oddílových vedoucích. 

V pátek jsme vyrazily odpoledním vlakem do Klatov, kde jsme se v jedné základní škole ubytovaly a dostaly veškeré potřebné podklady k závodu. Získaly jsme pokyny k rozmístění doprovodného programu v celém areálu školy i s mapkou, kde najdeme hernu, kino, komix, slackline, lanové lávky, dětské hřiště, apod. Pak další, ještě důležitější pokyny ke stravování, která skupina snídá, obědvá či večeří ve který čas a kde najdeme umístěné várnice s pitím. Ubytované jsme byly v jedné třídě s dalšími dvěma skupinkami. Organizátoři vše zvládali na jedničku. 

Večer nás čekal slavnostní nástup s uvítacím slovem a pro jistotu ještě jedním popisem harmonogramu celé akce. Následovala samostatná večeře z vlastních zdrojů a pak byl program volný. Naše holky zaujalo kino a zde promítaná pohádka. My vedoucí jsme se ještě zúčastnily porady a rozdělení úkolů od organizátorů závodu. Máňička byla umístěna na stanoviště se zručností a Janie dělala doprovod hlídce na trase závodu. 

 V sobotu brzo ráno, již okolo půl 6 začaly některé z dětí ve třídě povídat a spánek se pak stal jen směšnou činností. Když okolo 6 ráno začaly povídat i naše holky, bylo nutné vstát, upravit se, vyrazit na snídani a pak se rychle připravit na závod. Ten pro nás začínal již před 9 ráno a měl celkem 2 části. První část byla okruh po stanovištích u základní školy a v jejím okolí. Druhá část se skládala z několika stanovišť rozmístěných po základní škole a na přilehlých pozemcích. Na tyto stanoviště se chodilo v předem určené časy. 

Na trati na holky čekala spousta zajímavých aktivit jako zdravověda, přelezení po laně přes řeku a zpět, zkouška orientace mapy, správně si zabalit batoh, hledání rozdílů na obrázcích (s tím že dvě popisovaly správný obrázek a zbytek se snažil najít chyby ve druhém). Další stanoviště obsahovaly třeba: aktivitu zaměřenou na zručnost s využitím stavebnicí Merkur, dopravní hřiště, skládání tangramu. Závod oficiálně skončil okolo 16 hodiny a na vyhodnocení se čekalo do 17:45. Vyhlášení výsledků bylo krásné, všech 24 hlídek nastoupených v krojích nebo krojových tričkách s šátky. 

  Organizátoři závodu všechny hlídky velice chválili a nezapomněli zmínit poděkování za pomoc s úklidem ve škole. Naše holky skončily na předposledním místě, trochu je to sice mrzelo, ale což, jsou to závody a holky si je patřičně užily. Na zpáteční cestu jsme využily hodných rodičů, kteří pro nás přijeli z Plzně auty, protože bychom nestihly doběhnout na vlak.

Jarní brigáda na Paulince

Tentokrát s omladinou celého střediska 1.–3 . 6. 2018 

Jedním z letošních cílů střediska bylo začlenit střediskovou omladinu k aktivním činovníkům a začít je brát na nejrůznější akce všeho druhu, kde nám mohou pomáhat, ale zároveň tam mohou zažít také další dobrodružství. Proto s námi střediskoví puberťáci vyrazili na jednu z náročnějších akcí, a to na brigádu na Paulince. Práce tam je vždycky fůra a další pracovité ruce se hodí. Čím víc lidí tam totiž je, tím spíš zbude dost času i na zábavu. V průběhu pátečního večera a noci dorazili zástupci z většiny oddílů. Tuhle velkou akci si nenechaly ujít Vlaštovky, Sirius ani Kalahari. Z dospělých přijeli i zástupci od Jestřábů a Šípu. Sice jenom na sobotu, ale přece dorazili i skauti ze Střelky. Příjezd všech byl trochu neorganizovaný a hektický. Se stavbou stanů nebo přístřešků a vařením večeře to bylo možná ještě horší. Nejlepší bylo pozorovat lidi z Kalahari, kteří mají snad jako tradici vaření špaget na ohni v kotlíku. Končí to totiž vždycky stejně – část je nedovařená, část je al dente a na dně kotlíku se dá najít spousta připálených kousků. Ale co, když jim to chutná…

Večer na rovery čekala ještě Máťou připravená hra a celkem pozdě se šlo spát. Ráno, když jsme se postupně hrabali ze spacáků, jsme začali snídat a Olie rozdělovat práci mezi holky a kluky. Okolo 9. hodiny už každý věděl, co se bude dělat – našla se mezi námi skupina sekáčů kosou, skupina hrabačů trávy, pár pojížděčů se sekačkou, taky porážečů stromů, štípačů dřeva, skládačů, natěračů střechy, uklízecí četa srubu a v neposlední řadě skupina demoliční, která likvidovala historické WC. Práce nám šla od ruky jedna báseň, stíhali jsme se u toho i pořádně smát, dělat šprýmy a legrácky. Olie se nám za odměnu postaral o limonádu na celý den (pro jistotu přivez celý sud) a královskou večeři v podobě grilování masa, sýrů, zeleniny všeho druhu a žampiónů. V sobotu večer jsme měli zkrátka hody se vším všudy.

 Po práci pořádnou legraci – užili jsme si velice příjemný večer, když jsme posedávali u ohně, hráli na kytary a zpívali, povídali si a plácali se po ramenou, jak pěkně jsme všechnu práci zvládli. V neděli ráno už bylo vstávání trochu náročnější. Hrabání ze spacáků trvalo déle a u snídaně jsme taky nevypadali tak svěže jako včera. Ale což, práce se dodělat musí. Takže jsme se navlékli do pracovních úborů a pokračovali jsme zvesela dál s odvozem trávy, nakládáním vleku odpadem do sběrného dvora a skládáním dřeva do dřevníku. V průběhu odpoledne jsme se porůznu začali balit a vyráželi jsme domů. Někdo autem, někdo vlakem, někdo na kole. Někteří ještě zůstali a šli lézt na skálu. Když se tak zpětně ohlédnu za brigádou, bylo nás tam asi 30. Polovina dospělých, polovina puberťáků a rozhodně to stálo za to. Všechnu práci, co byla potřeba, jsme stihli. Teď už se jen můžeme těšit na další dobrodružství, někde jinde a někdy jindy.

Zima a jaro 2018

Čas letí a my pro samé skvělé akce nestíháme zapisovat. Naštěstí alespoň na našich stránkách najdete ze všech akcí fotky... Mrkněte na www.vlastovka.skauting.cz!
Ale krátké shrnutí:
Máme teď v oddíle spoustu dětí od pěti do šestnácti let a začaly jsme proto program častěji rozdělovat. V lednu proto skautky vyrazily s Máňičkou bruslit, kdežto světlušky se vydaly prozkoumat tajemné tunely u Ejpovické přehrady.

V únoru jsme uspořádaly tradiční Skautské zpívánky. Tentokrát dorazili lidi ze tří oddílů, účastníků bylo spousta a my jsme si soutěžní odpoledne v D-klubu i večerní zpívanou v klubovně moc užily.

V březnu se v Žihli konala postapokalyptická středisková výprava "Party na konci světa", kde jsme se seznámily se spoustou lidí z ostatních oddílů a odnesly si nezapomenutelné zážitky!

A v dubnu se světlušky zúčastnily Závodu vlčat a světlušek, přičemž družina Veverek postoupila do krajského kola (historický úspěch:D), a skautky vyrazily pomáhat do psího útulku Borovno v rámci projektu Skautský dobrý skutek.

22. 10. 2017 Za zvířaty na Krasíkov

V neděli 22. 10. jsme vyrazily s celým oddílem na Krasíkov u Konstantinových lázní. Celkem nás bylo 16, takže to byla pořádná výprava. Dojely jsme bezdružickou lokálkou do Břetislavi, kde se děti rozdělily do tří soutěžních týmů a během další cesty měl každý tým na starost svoji malou fiktivní farmu, kterou řídily a budovaly, pěstovaly plodiny a chovaly zvířata. Kromě toho plnily holky spoustu úkolů, které jim umožňovaly získat výhody pro své statky a zároveň naváděly k pečlivému sledování přírody a okolí.
Přes malé dobrodružství u rozvodněného potoka, který nám znemožnil přechod (brodit se nám v tomhle počasí moc nechtělo), jsme došly až na zříceninu hradu Krasíkov a pak i na Krasíkovský dvůr, kde mají biofarmu se spoustou nádherných zvířat - viděly jsme lamy a nutrie, hladily divoké prase, kozy, ale i pořádného jelena... Bylo to skvělé...
Ale jelikož jsou dny už kratší, musely jsme zase rychle na vlak domů. Neušly jsme spousty kilometrů, ale krásně jsme se prošly a užily si podzim jako malovaný...

říjen 2017: 100 let skautingu v Plzni

Je to neuvěřitelné, ale první zmínky o plzeňském skautingu už jsou víc než sto let staré, což rozhodně stojí za oslavu! Zapojily jsme se do oslav hned dvakrát.

Ve středu 18. 10. jsme se všemi, kdo měly volno, vyrazily na velké setkání plzeňských skautů v Borském parku. Na slavnostním nástupu pro připomenutí pohnutých dějin skautingu a jeho významu pro dnešní svět jsme společně ve více než 300 lidech zazpívali Junáckou hymnu.

A jelikož skauting je především hra, zahráli jsme si společně velkou dobrodružnou hru simulující stavbu tábora. A my jsme tentokrát byly ve vítězném týmu! Na konci celé akce jsme společně zazpívali Večerku v Gilwelském kruhu přátelství a celá akce při západu slunce se nám vryla do paměti už napořád. Byla to skutečně oslava, jak má být.

Kromě toho jsme s našimi Velrybkami (starší skautky) vyrazily v pátek 20. 10. na městskou hru, která slouží k připomenutí podstatných událostí v historii plzeňského skautingu. Stačilo nažhavit data na smartphonu, a už jsme procházely centrem Plzně, odpovídaly na jednoduché i zákeřné otázky a dozvídaly se spoustu nového o osobnostech, které prošly plzeňskými oddíly. Zvládly jsme to ve skvělém čase 4773 vteřin, jsme zvědavé na ostatní!

Jelikož jsme měly ještě chvíli času, stavily jsme se taky podívat na výstavu ke stejnému tématu ve Smetanových sadech a na oslavu našeho skvělého výkonu jsme si daly dort:)

22.-24. 9. Výměna vedoucích - reality show po skautsku

Kam se hrabe Výměna manželek - my jsme si na jeden víkend vyměnily vedoucí! Zatímco naše Verča vyrazila na výpravu se skautskami z Prahy, pro nás připravila výpravu její kamarádka z vůdcovského kurzu Naty - a stálo to za to!
Pozvala nás do jejich klubovny v Praze na Bílé Hoře, kde jsme strávily celý jeden víkend. Uspořádala pro nás olympiádu i s tréninkem lakrosu a vzala nás na výlet na zámek do Kladna, kde jsme si prohlédly galerii, ale hlavně jsme v zámecké zahradě viděly krásnou medvědici...
Večer jsme si na zahradě udělaly táborák a opekly buřty a marshmallowny. nováčci dostali své první stezky, a než začalo pršet, stihly jsme si i zazpívat s kytarou.
A abychom si odvezly i něco na památku, naučila nás Naty v neděli vyrábět náramky přátelství...
Tak doufáme, že to nebylo naposledy, co jsme se viděly, protože na tenhle víkend budeme mít prima vzpomínky.
Díky moc!

Nová vůdkyně oddílu

Máme velkou radost, že se novou vůdkyní našeho skvělého oddílu stala od 7. září naše milovaná Máňička - Kateřina Králová. Přejeme jí hodně štěstí a doufáme, že si to s námi užije stejně, jako my si užíváme každý program, který pro nás připraví. Držíme palce, ať z nás má jenom radost!

Srpen 2017 Expedice Brno

Parta našich starších skautek se rozhodla vyrazit v létě za dobrodružstvím - takže co nejdál pryč od domova, ale zahraniční cesty si schováváme až na příští rok, takže volba jasná - jedeme na Moravu! Našly jsme prima klubovnu v Brně - Králově Poli, kde nás nechali místní skauti složit hlavu a my tak měly základnu pro naše expedice do okolí...
Samozřejmě jsme vyrazily na Špilberk, ten jsme nemohly minout. Ale prozkoumaly jsme taky Moravský Kras a každou jeskyni, kterou jsme cestou potkaly, včetně podzemní plavby po Punkvě a návštěvy Macochy a Kateřinské jeskyně.
Jelikož bylo horko k padnutí, strávily jsme dvě skvělá odpoledne u Brněnské přehrady a u toho četly Záleskautky a navštívily hrad Veveří. A jelikož Brno skrývá krsná místa i v nejbližším okolí, prošly jsme přírodní rezervaci v Hádech a obědvaly na zřícenině hradu Obřany.
Největší zážitky jsme si ale odnesly z lanového centra a z večera se slibovým ohněm při západu slunce...

"Tož pojedeme tó šalinó, děcka", "BrePťo, můžem vylézt támhle na skálu do té díry?!", desítky zón MHD, slibový oheň, jeskyně, podzemní plavba na lodích, "a pod námi... je nyní hloubka... opravdu nebezpečných... 70 až 80... ... ...centimetrů", "přátelství nás poutá pevně k sobě", denně aspoň jedna zmrzlina, lanové centrum, dva hrady, "tož to musíte táámhle do Úzké...", běh Brnem na vlak, tichým vlakem v tichém vagónu...

1.-15.7.2017 Tábor ve škole čar a kouzel

Byla to kouzelná jízda v Bradavicích... Letos jsme tábor opět pořádaly společně s pražským oddílem skautek Argiope, takže nás byla spousta. Bydlely jsme ve stanech a týpý, učily jsme se kouzla a zaklínadla, přežily jsme útok děsivého trola, který nás zavalil kroupami,  porazily jsme Voldemorta... ale hlavně jsme strávily s partou kamarádek dva suprové týdny na krásné louce na severním Plzeňsku. Zapomněly jsme na shon města, vypnuly telefony a žily tak blízko přírodě, jak jen je to možné. Naučily jsme se jí trochu míň bát, trochu víc jsme ji poznaly a prožily zážitky na celý život - večerní zpěv u ohně, bušení krup na stanovou plachtu, bojová hra s týmem skvělých přátel, na které se můžeme spolehnout... kdyby to tak jen mohlo být pořád:)
Na fotky se mrkněte na oddílových stránkách www.vlastovka.skauting.cz, tady jen malá ochutnávka:)

23.6. Pikniková oslava konce školy

KOnec roku jsme jako vždy oslavily piknikem, tentokrát puntíkatým... jak jinak si užít to, že škola končí a blíží se tábor, než spoustou jídla, směšným kostýmem a super hrami:)

2.-4.6. Ultimátní Berounka s rodiči

Jsme sice suchozemské krysy, jak si o nás myslí vodní skauti, ale vody se nebojíme - a tak jsme sbalily pořádně velkou partu našich dětí i  s rodiči a všichni společně vyrazili na Berounku. A bylo to to pravé dobrodružství - spálili jsme se, cvakli jsme se, na kytaru jsme hráli, na kost jsme promokli - všechno bylo:)

12.-14.5. Kramolín

Největší zážitky má občas člověk, když to čeká nejméně... třeba když se jede na výpravu do Kramolína uprostřed ničeho. Vyrazily jsme na výpravu společně s pražskými skautkami, se kterými nás čeká letní tábor, a bylo nás spousta - moc rády jsme se znovu potkaly s kamarádkami z loňska a už se těšíme na tábor. Ale to dobrodružství? V sobotu jsme vyrazily na výlet do krásných okolních lesů a bylo azuro... Pohádkové světlušky nám nechávaly schované šifrované zprávy s úkoly a my je vesele plnily - holky připravovaly stopovačku pro ostatní, vymýšlely koncert, hledaly suché stromy v lese... u toho jsme hrály na ukulele, dračák a tak... jako vždycky. Když tu náhle... Bouřka jak hrom. Takhle už jsme nezmokly ani nepamatujeme, jednoduše až na kost. Ale o tom skauting je - pořádně jsme zmokly, ale pak zase jednoduše uschly a zbytek víkendu jsme si užívaly odpočinek a hry:)

9. 4. 2017 Malá mlsná opice

Dnes jsme se s oddílem zúčastnily závodu pro vlčata a světlušky. Dlouho jsem předem nevěděla, kolik holek přijde, takže když jsme se ráno na zastávce sešla s 6 děvčaty, koukala jsem jako sůva. Přišla Kája, Klíště, Pískle, Myška, Tete a její kamarádka Kačka, která se na nás přišla podívat poprvé. Na Slovanech na nás na zastávce ještě čekala Pédo s Tygříkem a nakonec jsem měla holek 8.

Vytvořily dva úderné týmy – jeden „prdlých tuleňů“ i s plyšovým maskotem tuleně a druhý „kočičí šelmy“, které měly za maskota tygra z pohádky Medvídek Pú. Po příchodu do parku na Homolce jsme se zaregistrovaly a holky si šly hrát s ringem. Aby se nenudily a měly jsme zaznamenáno, kdo dorazil, udělaly jsme si fotografické okénko s maskoty, ve skupinkách a nakonec fotky na stromě. Aby toho nebylo málo, navštívil nás Malý mlsný opičák, který se s holkami byl ochotný vyfotit, a tak na strom lezly všechny znovu.

Okolo jedenácté hodiny vyrazily oba naše týmy na trasu a asi za půl hodinky byly zase zpět. Takže jsme si šly projít připravený doprovodný program – lezení po slacklině a bitva žížalami (co se používají při plavání v bazénu). Nakonec se holky zabavily i házením si létacím talířem a hledáním zajímavostí v přilehlém parčíku.

Před vyhlášením výsledků byl skupinový tanec „Vot tan chu“. Zbytek vyhlášení byl

velmi rychlý a stručný. Vyhlásili prvních 5 míst a závody tímto byly skončeny. Kočičí šelmy – tým složený z Tygříka, Myšky, Tete a Kačky byl na 8. místě a tým Prdlých tuleňů ve složení Kája, Pédo, Klíště a Pískle, se umístily na 23. místě. Cesta na zastávku byla rychlá, zastavili jsme ještě u prolézaček v parku na Homolce a holky si zde zaběhly „veverčí“ (opičí) dráhu.

    

1. 4. 2017 Brigáda a Aprílové hrátky

Středisková brigáda v areálu 1. 4. 2017

Přišel duben, a tudíž nutnost se věnovat areálu a jeho zvelebení po dlouhé zimě. Dnes byl na programu hlavně úklid areálu, vysbírání odpadků, odnos spadaných kamenů ze skály, hrabání listí a pár menších úprav a renovací.

Jednou z úprav byla oprava střechy na toi toi budce a další úpravy na rekonstrukci kluboven Střediskové a 34. oddílu. Každý, kdo měl ruce, si práci našel. Bylo, jako každý rok, nutno spálit nařezané větve akátů a jiný nepořádek, dále se kultivoval kompost, sbíraly se padlé větve, prořezávalo se křoví a plošně probíhal úklid a čištění kluboven a odklidili jsme spadané kamení z okolí hřiště. Navíc nám konečně nebudou padat míče z hřiště na silnici, jelikož kluci z Kalahari nainstalovali na zábradlí sítě, které předtím jejich skauti natřeli. A např. Vlaštovky pokračovaly ve zvelebování svého „hnízdečka“ a nastěhovaly skautkám do klubovny červený gaučík. Brigáda nebyla dlouhá, okolo poledne jsme měli hotovo.  

Aprílové hrátky 1. 4. 2017

Slunce, dětský smích, park V Homolkách a spousta skautů – tak vypadal Aprílový den a Aprílové hrátky, pořádané naším střediskem pro veřejnost odpoledne po brigádě. Snad vše vycházelo podle plánů, odvoz věcí, přípravy stanovišť, jen to standardní stavění stanu pro registraci bylo lehce náročné. Všichni vždycky stojí, nikdo moc neví, co má dělat, a jen jeden člověk by se v tom měl snažit vyznat, jinak ho ostatní zmatou. Naštěstí jsme tam měli Olieho (36. oddíl), který věděl, jak na to, a tak celou akci „stavba stanu“ vedl on. Jen ta čísla tyčí nám zase neseděla. Ale pdstatné je, že na hlavu nám stan nespadl (i kdyby za tajné pomoci lepicí pásky). Vše se podařilo a ještě před 14. hodinou stan stál a byl obydlený startem s letáčky, startovními kartičkami a odměnami za splnění úkolů.

Na trase byl jako každý rok pestrý program – malování na obličej, jednokolka, nízké lanové lávky, chůze po slackline, Jenga ve velkém (společenská hra, kde se musí odebírat a přesouvat kostky z věže, aniž by spadla), zavazování mašličky buď na krabici pro ty mladší, nebo pro starší kolem velkého stromu. Dále pak chůze po artistické cívce, hmatovka (uhodnout podle hmatu, co je v pytlíčku) a mnoho dalšího.

Dětem se všechna stanoviště moc líbila, počasí nám vyšlo podle gusta, a tak bylo nádherné teplo a dětí přišlo okolo stovky. Také všichni organizátoři byli skvělí. Pomáhali nejen vedoucí oddílů, ale také roveři & rangers a skauti & skautky. Dokonce i úklid po stanovištích a odvoz věcí na klubovny proběhl hladce. Zkrátka skvěle připravené a proběhlé Aprílové hrátky. 

                

Zpívánky 4. 3. 2017

Dobrá nálada, krásné počasí, dva oddíly, spousta usměvavých tváří a hlavně spousta cen v podobě domácích pečených dortů. Takto vypadaly letošní zpívánky. Vzhledem k nádhernému počasí jsme se rozhodli udělat soutěž venku za klubovnami s výhledem na ještě syrové jarní sluníčko.

Každoročně máme soutěž rozdělenou na několik kategorií, jako jsou sólisté, dua, dětské a dospělé sbory. Zpívánek se letos zúčastnily dva oddíly – 31. Vlaštovka a 39. Kalahari, takže docela „plno“ – v každé kategorii byly obsazené první 3 pozice. Výhodou toho bylo, že žádný účinkující neodešel bez dortu. J

V rámci představení účinkujících byla vidět velká inovace oproti loňským letům. Any zpívala 2 písně ve španělštině a hrozně se u toho styděla, takže jí Máňička a Eliška dělaly clonu. Dětský sbor 39. oddílu zpíval samé drsné a tklivé písně. Dospělý sbor od 39. oddílu přišel s novou písní, která je pro skauty psaná – Já chci taky bejt skaut. Dětský dívčí sbor od Vlaštovek se jmenoval Traktoristky a ukázaly také taneček, proč si vybrali zrovna takové označení. A jeden sólista z 39. oddílu si zazpíval velmi těžké písně od Tomáše Kluse s vlastním doprovodem na kytaru. Zkrátka a dobře jeden účinkující byl lepší než druhý. J

Dále je potřeba zhodnotit porotu, jelikož ta byla organizátorkami lovena až na místě. Spadla do toho doslova po hlavě Hapla, tak trochu externí členka Vlaštovek, která se na nás přijela podívat i s manželem Hříbkem, který se tímto také dostal do poroty. A získání posledního člena bylo nejvtipnější. Jirka – člen nečlen našeho střediska se přišel seznámit se střediskem a přišel si prohlédnout, čeho by mohl být součástí a místo kukačky to byla jasná výzva pro aktivní zapojení do poroty.

Ještě před vyhlášením výsledků bylo zapotřebí si zahrát nějaké hry, abychom se trochu rozhýbali. Pod vedením Verči z 31. oddílu jsme si zatančili mazurku, zahráli flašinet a ještě jsme si u toho pěkně zazpívali a zaběhali.

Celá porota velmi pečlivě zvažovala, komu udělí jaké místo. Vytvořili si provizorní tabulku a nějaký, mnou vlastně ne úplně pochopený systém hodnocení. Ovšem hodnocení jako vždy nebylo jednoduché. Porota to ale nakonec skvěle zvládla, udělila první až třetí místa ve všech kategoriích a každý dostal kousek sladké odměny.