neděle 27. října 2013

Za Hagenem na Ameriku

Teda musím říct, že poslední výprava se opravdu povedla. Jeden z posledních říjnových víkendů nás nezklamal a zařídil naprosto dokonalé počasí a ještě obarvil listnaté lesy kolem Karlštejna do neuvěřitelných barev. Bydlely jsme na naší ověřené ubytovně v Srbsku, kam se rády vracíme hlavně kvůli nádhernému okolí. V sobotu jsme dojely vlakem na Karlštejn, který se před námi tyčil v neprostupné mlze spíš jako zjevení než jako opravdová budova.
Z Karlštejna jsme pak do Srbska šly krátkým výletem přes Velkou a Malou Ameriku, Mexiko a prozkoumaly jsme i méně známé malé lomy za nimi, kde se prý skrýval ve štolách tajemný zlý Hagen. Do jedné jsme i zkraje nakoukly, ale jelikož nejsou zpevněné, tak jsme raději dovnitř nelezly. Nicméně jsme cesty využily i k rozšíření počtu námi nalezených kešek a holky si na nich procvičily luštící dovednosti.


 V neděli jsme potom na při procházce na Alcazar hledaly poklad, který tam zanechal sám Hagen a který byl plný sladkých odměn pro holky. Sazmořejmě ovšem až potom, co rozluštily, kde ho hledat;-)
Během celé výpravy jsme navíc uspořádaly spoustu her a soutěží, za které holky vyhrávaly samolepky s fotkami zvířat do sběratelských alb, která dostaly, takže bylo o zábavu rozhodně postaráno. Celkově to byl prostě prima víkend a těšíme se na další podobné akce...



BANG! v centru Plzně a ZOO

Na začátek školního roku jsme jako první výpravu naplánovaly akci, která nebyla ani tak o chození do přírody jako spíš o skvělé zábavě. Prošly jsme a prozkoumaly centrum Plzně, kde se holky z Doubravky nepohybují až tak často, jak by se mohlo zdát. Pak jsme si v plzeňských parcích zahrály velkou běhací hru na téma karetní hry BANG!, která byla pořádně napínavá a holky se při ní vžily do rolí šerifů, banditů a dalších postav z divokého Západu.

Potom jsme vyrazily na prohlídku zoologické zahrady, kde jsme viděly spoustu zajímavých zvířat a ještě si tam užily hodně zábavy na různých atrakcích i při vlastních hrách:)








středa 9. října 2013

Středisková brigáda

V počtu šesti odhodlaných jsme se sešli v sobotu pátého, abychom pomohli s údržbou areálu kluboven. Budiž zaznamenáno, že mezi těmito šesti byla Anežka coby pracovitá a veskrze báječná zástupkyně světlušek, BrePťa, Mánička, Verča a Hapla za oddílové vedení a rover Hříbek přibyvší na návštěvu z dálného jihu.

Prvním a nejočekávanějším úkolem bylo porvat se a zvítězit nad akáty po celém areálu, i vzalo nás všech pět Vlaštovek zahradnické nůžky a dalo se do dlouhého boje. Mužská část účastníků si mezitím dávala do těla - tvořila procesí koleček naložených hlínou, vláčející se od hřiště až nahoru hned pod náměstíčko, aby hlínou mohly být zasypány jámy v terénu.

Boj s akáty trval dlouho, předlouho, Masařka se něco navysílala kouřových signálů, než se všech větví zbavila, ale nakonec už po areálu nezbyla ani větvička (samozřejmě kromě vzrostlých stromů, na které ke vší smůle nestačily ani pákové nůžky) a my jsme se tedy vydali asistovat procesí koleček. Stihli už změnit náklad i trasu, takže jsme dalších několik hodin věichni svorně třídili, nakládali, vozili a sypali kameny z obrovské hromady, která kdovíjak vznikla na plácku mezi naší a kalaharskou klubovnou. A dělali kolem toho spoustu vtipů a jiných řečí, samozřejmě. V samém základu této kromady byla nalezena mince o nominální hodnotě pět korun českých. Jak pravil šéf prací Hurvínek - "Vyplatilo se udělat brigádu!" Vzápětí nás poprosil, abychom zplanýrovali ještě podobnou hromadu u hřiště, ale kolik má pod tou, to neřekl.

Ale když tak hezky poprosil, zpracovali jsme i tenhle příděl hlíny a kamenů, vyprodukovali ještě větší dávku vtipů - a pak jsme si slavnostně vyhlásili padla.

Hapla


středa 2. října 2013

Den otevřených kluboven

Čili jen tak krátce o tom, jak si mohl areál střediska prohlédnout kdokoliv, kdo o to měl zájem, a co jsme pro tyhle návštěvníky nachystaly. (Kromě toho, což se rozumí samo sebou, že jsme naši klubovnu důkladně uklidily, dozdobily nástěnky a donesly k prohlížení nejnovější kroniku.)

Jelikož jsme Vlaštovky, dívčí oddíl, patří mězi naše záliby (někdy až obsese) různé rukodělky v čele s rozmanitým korálkováním, proto jsme návštěvníkům připravily celou naši zásobu korálků, nití a saturny, aby si mohli navléknout náramek nebo, ti zručnější, třeba ukorálkovat zvířátko.

Jelikož jsme Vlaštovky, oddíl přiměřeně akční a navíc samozřejmě šikovný, natáhly jsme mezi stromy slacklinu coby maličkostabilnější obdobu provazochodeckého lana, aby si na ní zájemci mohli zabalancovat.

A jelikož jsme Vlaštovky, prostě Vlaštovky, sehnala obětavá BrePťa jedenáct návodů na skládání různých složitějších, leč krásných a zajímavých vlaštovek z papíru. A tak kdo od nás chtěl podpis na důkaz, že nás skutečně navštívil, musel si nějakou tu vlaštovku složit a v letu vyzkoušet.

Kdo takhle navštívil všechny klubovny, dostal malou výhru a velkou pozvánku do kteréhokoliv oddílu, který se mu při obchůzce zalíbil.

Hapla

Zahájení

Zahájit se dá mnoho věcí. Kupříkladu skautský rok. To se v našem případě stalove čtvrtek pátého září. Ještě před slavnostním zahajovacím nástupem celého střediska jsme se sešly v klubovně i s rodiči mladších členek a domlouvaly jsme se, kdy a s kým se budou tenhle rok konat družinové schůzky. BrePťě tak zůstalo vedení Vážkovodoměrek v pátek a jako přívažek dostala na krk Haplu, Verča s Mániččinou pomocí povede čtvrteční schůzky Velrybek.
Dohadování nám zabralo méně času, než jsme počítaly, a tak jsme si ještě rychle zahráli jednu hru se vzpomínáním na prázdniny, dva bravurně vyřešené gordické uzly a jednu brilantní evoluci. Není horšího pocitu, než být už vyvinut v opici, prohrát souboj ve stříhání - a stát se zase kuřetem. Píp!

Kdo měl s sebou kroj, ten se do něj v tomto okamžiku převlékl, kdo ho měl už na sobě, nechal to tak, kdo ho neměl vůbec, byl ukryt do zadních řad. Rychlý posel donesl zapomenutou oddílovou vlajku (ať se přizná, kdo ji dekorativně pšišpendlil k oknu!) a nástup mohl započít.

Vůdce střediska není příznivcem dlouhých proslovů, za což si ho všichni vážíme :-) Zazpívali jsme si tedy celé středisko sborem hymnu, tradičně předvedli oddílové pokřiky - rádi jsme si poslechli zbrusu nový pokřik Siria - a mohlo se zavelet k rozchodu ku přípravě na velkou hru.

Zde končí Hapliny vědomosti, ale kdokoliv by chtěl ke hře a následnému programu cokoliv doplnit, je vřele vítán :-)


Další věcí, která se dá zahájit, je činnost blogu. To se děje právě teď, když dopisuji první příspěvek na nový oddílový blog, který má sloužit jako snadno přístupná kronika. A navíc nemusí tahat v batohu. Vřele doufám, že se do blogu bude psát alespoň s takovým nadšením, jao do kroniky ;-)

Hapla